Sex by v podstatě neměl představovat pro člověka žádný problém. Naopak, měla by to být věc výhradně příjemná a obohacující náš život o mimořádně pěkné chvíle. Bohužel to tak u všech není. Pro mnohé představuje sex problém, který má pak dopad na další sféry jejich života. Proč je sex takový problém? Odpověď je velmi jednoduchá a globální. Jde o to, že se do rozporu dostává „chci“ a „můžu“. Variací na toto téma existuje celá řada:
- Chci, ale nemůžu.
- Můžu, ale nechci.
- Chci a můžu, ale nevím s kým.
- Chci s určitým člověkem, ale nemůžu. (Např. proto, že on nechce)
- Chci to častěji a déle, ale nemůžu.
- Chci si to užívat, ale nemůžu.
Ve výčtu bychom mohli pokračovat dál. Tyto rozpory žijí v našem těle, většina z nich v pánevní oblasti, ale nejen tam. Například problém „nevím s kým“ a „nemůžu to dát najevo“ spadá do oblasti problémů spojených s kontaktem. Problém „nemůžu si to užít“ je důsledkem nadměrné sebekontroly a vytváří ho hlava.
Často přicházejí k psychologům ženy s problémem „chci, ale nemůžu“. Jedním z důsledků tohoto problému je tzv. vaginismus. Vaginismus je pohlavní porucha projevující se u žen. Při pohlavním styku dochází k bolestnému stažení poševního svalstva, a styk je proto často zcela nemožný. Touto poruchou trpí 3-4 % mladých žen.
Existuje například takový pojem jako panenský sňatek (virgogamie), kdy se dva lidé vezmou, ale nedochází mezi nimi k pohlavnímu styku. Pokud tyto ženy chtějí mít děti, vyhledají odborníka.
Jestliže gynekolog vyloučí fyzické (tělesné) důvody, jedná se o poruchu, která má psychogenní charakter. Tuto poruchu úspěšně léčí psycholog a sexopatolog. Nejdříve je nutné zbavit pacientku neurózy z očekávání, neurotického neklidu a vrátit jí sebedůvěru. Poté může žena opět začít žít plnohodnotný sexuální život.
Příklad z praxe:
Lenka, 29 let, 3 roky vdaná, trpěla vaginismem, navštěvovala psychologa a sexopatologa .
Absolvovala tříměsíční tělesnou psychoterapii, která jí pomohla vrátit se k plnohodnotnému sexuálnímu životu.
Tělesná terapie, jejímž základem je práce s tělem, má v takovýchto situacích nebývalý efekt. Důvody jsou následující: člověk, která má problémy se sexem bývá většinou napjatý a má staženou pánev (pánevní svaly se nacházejí v křeči). Proto se v této části těla, jejíž potřeby nejsou z určitých důvodů uspokojeny, přirozeně začíná kumulovat nevydaná energie a tím vzniká přepětí svalů, což často vyvolává různé gynekologické problémy.
V průběhu tělesné psychoterapie se pomocí práce s tělem toto křečovité stažení uvolňuje. Tělesná terapie má také velkou výhodu v tom, že kromě fyzického uvolnění dochází k tomu, že se člověk zbavuje zbytečné sebekontroly a začne své tělo přijímat pozitivně.
Další výraznou příčinou mající za následek odmítání sexu je strach z kontaktu. Tento strach může být zapříčiněn znásilněním, hrubou deflorací, porodními komplikacemi apod.
Příklad z praxe:
Katka, 32 let, po druhém porodu neměla rok a půl roku intimní vztah se svým mužem.
Přitom k tomu nebyl žádný důvod: s manželem si přáli další děti, blízkost manžela jí nedělala žádný problém. (Může to tak být? Pochopila jsem to dobře?) Ale po každém pokusu o styk měla čím dál tím větší pocit, že to není možné (že se to nepodaří). Příčina byla schovaná hluboko v podvědomí, zůstal tam strach z prodělaných operačních zákroků a jakákoliv blízkost vyvolávala psychogenní reakci. Tím se žena chránila. Terapie byla úspěšná a sexuální vztah byl opět obnoven. Tělesná psychoterapie pomocí práce s tělem též velice efektivně odbourává tyto podvědomé strachy.
Podle statistiky 50% žen dosahuje orgasmu často, 30 % zřídka a 17 % orgasmu nedosahuje. Pokud žena nedosahuje orgasmu, nepřináší jí sex žádnou radost a brzy ji přestane bavit. V tomto momentě to začíná být problematické pro partnerství, protože pro partnera „nechci sex“ znamená „nechci tě“. To jsme se dostali k situaci „můžu, ale nechci“. Obvykle se tento problém týká žen, které jsou fyzicky zdravé, ale málo poslouchají své tělo. Jde o to, že některé ženy jednoduše neumějí dosáhnout orgasmu. Orgasmus nevychází z erotogenních zón, ale z hlavy. Abychom byli přesnější, příčinou problému je neschopnost slyšet vlastní pocity a adekvátně jim vyhovět. Za tím stojí většinou osobní problémy, kdy city nejsou v harmonii, rozum a tělo spolu nekomunikují. Takové problémy pak vyžadují dlouhodobou a důkladnou práci, během níž dochází k harmonizaci a sloučení oddělených částí, obnovuje se pocit radosti a pocit uspokojení ve všech sférách života.
Ná závěr můžeme jen poznamenat, že do postele s někým nejdeme proto, abychom dobývali, orgasmus, peníze nebo kariéru, ale abychom prožili blízký kontakt s druhým člověkem na vyšší a hlubší úrovni.
Tento článek byl zveřejněn v časopise Meduňka.